Alkoholik.
Onehdy jsem si četl v časopise pro ženy! Ne, že by mě zajímalo, co zajímá ženské, ale asi jsem musel zabít čas, a tak jsem jej zabil!! Brutálně!!! Četbou ženského časopisu. Teď si tak přemýšlím, proč a za jakých okolností, jsem se k tak pokleslé četbě vůbec dostal? Asi jsme čekal v kterési čekárně, u některého z mých psychiatrů, a potřeboval jsem utlouct čas, a tak jsem jej umlátil tímto způsobem! Bestiálně!! Prostě tam ten časopis ležel a já jím znuděn listoval.
Nebyl to žádný z těch tlustých lakovaných časopisů pro ženy které na takové časopisy mají. Nebo lépe řečeno, které si jej mohou dovolit, protože na něj vydělá, ten jejich“blbeček“. Neposmívám se těm mužům – i já jsem jejich pocit zažil….a zažívám. Prostě, nečetl jsme si v časopise, pro ženy které jsou“in“, v takovém tom moderním - kde najdete množství rad, typu: 10 rad jak sbalit kluka! Respektive:10 rad jak mu dát kopačky. Případně:10 rad, jak mu předtím vyluxovat kreditku!!
Já se začetl do časopisu, který byl plný příběhů“ze života“. Časopisu, který je za devět devadesát a najdete tam“třicet stran, které propláčete…“. Já neplakal, ale u ženských si jistý nejsem, ty se dojmou nad vším, jen nade mnou ne!! Docela bezmyšlenkovitě jsem přečetl příběh s názvem“Spím se svým švagrem a je mi z toho smutno:..“, nebo“Můj manžel je impotentní, přesto máme spolu tři krásné holčičky…“, či „Můj těžký život s alkoholikem“. Ne že by to byla četba s intelektuálním přesahem. Vlastně to nebylo ani nic pro mě - spíše to čtete vy nebo vaše ženy, ale jako překlenutí nudy z čekání, tohle čtivo i mi postačovalo.
Ty příběhy byly veskrze jednoduché, až blbé. Takové ty – kdo s kým co a za kolik?! Navrch, trochu smutku, trochu perverze a trochu masochismu, aby ty čtenářky věděly, že v tom srabu nejedou samy. Všechny jsem zapomněl – až na jeden. To si jedna z čtenářek stěžovala, jaký že je těžký život z alkoholikem! Pokoušela se čtenářky rozplakat líčením příhod, jak onen alkoholik, takto její muž a otec jejich fakanů, propije co může a když už nemůže, tak stejně chlastá dál. Jak s ním nemá žádný život, protože ho vidí jen při jeho ojedinělých zastávkách doma z hospody. Že je ještě jejím mužem, zjistí jen při jeho návratech ve velmi pozdních, či ve velmi brzkých ranních hodinách. Pokud se už doma vyskytne, tak se ji ještě pokouší namlátit, a přitom se nestará vůbec o své tři děti!!! Kdy ty děti, tento udatný pijan vyrobil, to už se nezmínila. Takto že už žije několik let, nebo dokonce několik desítek let a proto uvažuje, že takto už žít nebude…a že bude žít jinak a s jiným!!! S kým? To nám už nesdělila.
Dočetl jsem tento dojímavý příběh, který měl možná opravdu reálný základ, a protože jsem neměl stejně nic lepšího na práci, tak jsem se nad ním zamyslel. Nepokoušel jsme se vcítit do problému a bolestí oné ženy. Ženy jsou tu přece od toho, aby trpěly,že?!( to zas dostanu jmen!) Já se zamyslel nad osudem onoho muže – alkoholika. A vyhrkla mi slza! Zajímá snad někoho jeho osud? Jeho trápení? Jeho život? Najde se snad nakladatel, který by tisknul příběhy alkoholiků, notoriků, psychotiků a narkomanů?? Nevím o žádném a o lakovaném už vůbec ne!!
Zdá se mi to velmi nespravedlivé. Na jedné straně se dává prostor těmto tvz.“obětem“, ale neměl by se dát prostor i druhé straně?? Kdo pochopí nás?! Kdo se vcítí do duše člověka, který má nekonečnou žízeň?? Kdo se pokusí pochopit člověka, který, aby mohl vůbec přežít nejbližší den či dny, musí si nejprve šlehnout, a pak se to dá jakž takž vydržet! Víte vy vůbec, jaká jsou to muka pekelná, když dopijete láhev a noc je ještě mladá a na další nemáte?!!! Zažili jste někdy ten třas a pot, když do rána je dlouho a v láhvi jenom voda???! Houby víte!! A ta ženská, co psala ten žvást, ví ještě větší!!! Houbu!
V tomto místě vám musím vnutit jednu minihistorku. Kdysi mi moje sestra představovala, jednoho ze z svých šamstrů. Podle fialového nosu jsem ho jednoznačně a bezpečně zařadil. A on to potvrdil, řka:“Se jmenuju Vašek Sláma a říkají mi Houba – hádej proč??“ Neuhádl jsem to… k jeho velké radosti. V naší rodině to byl notorik, kam se podíváš. Bylo tam i několik bláznů a jedno delirium, takže vím dobře, o čem je řeč. Proč naše ženy s námi vydržely a celý svůj život doufaly, že chlastat přestaneme, věru nevím? Postupem se i z nich staly alkoholičky a byl klid!( možná rada pro onu nešťastnici…)
Já nevím jak dopadne ona žena z příběhu. Ale Věra Frýbová v jedné ze svých knih“ze života“ a hlavně“z praxe“, popisuje osudy takových žen. Taková zajisté sličná a natěšená dívka – žena si napoprvé vezme muže – alkoholika. Pak se rozvede a pro změnu si vezme chlapa – alkoholika a narkomana, aby se opět rozvedla a pokusila se vymanit z bludného kruhu…a tak se vdá potřetí a se skoro stoprocentní jistotou, to bude: notorik, narkoman, kriminálník a násilník!!! Takže model, jak když vyšiješ – nebo vytetuješ. V tomto případě jedno.
Tyto ženy si nás přímo vyhledávají a pak…trpí! To by jim šlo. Trpět. To si užívají. Můžou lkát nad svým osudem, zatímco my sedíme se stejně postiženými kamarády v hospodě a chlastáme, abychom zapomněli! Jak by nám bylo?! Nemít povinnost. Mít výplatu, jen sám pro sebe? Sám si ji v klidu prochlastat! Nemuset být doma do večerky. A nemuset poslouchat ty blbé kecy, když přetáhneme. A ještě poslouchat řeči, typu“Kde já nechala rozum?“ a „Moje maminka mě varovala!!“ K nepřežití!!! A když to zabalíte a rozvedete se, tak se skoro stoprocentní jistotou si najdete opět ženskou,( spíše si najde ona vás…) která vám bude říkat, co máte dělat, proč to máte dělat, a proč z toho máte mít ještě radost!! A aby toho nebylo málo, tak čím více ženských do té rulety vpustíte, tím více svých i cizích děcek z ní vyzískáte, a ty vás spolehlivě připraví o zbytek rozumu a peněz!!!
Vím, moje dámy, tohle téma může být pro mnohé z vás kontroverzní. Zvláště pro ty z vás, které si nějakého alkoholika obstaraly a nyní tohle všechno žijí v“přímém přenose“. Ne, že bych se vás pochopit nepokusil – ale nechápu vás! Každý máme přeci nějakého koníčka, zálibu či sport, no a holt, ten váš se dal na tvrdou a těžkou cestu notorického alkoholika! Není jich zase tak málo. Těch kteří se snaží dobýt mety nejvyšší a dosáhnout nirvány v podobě těžkého deliria tremens! Vím o čem mluvím. Makám na tom už léta a na delirium jsme to ještě nedotáhnul! Prostě, není mi dáno! Zatím!!! U mě je problém, že než delirium přijde tak já už jsme totálně na šrot a nestačím ho pak zaregistrovat….
Nechci tyto osudy zlehčovat. Nemám pro ně ani vysvětlení. Asi to tak má být. Na závěr mohu jen citovat klasika a tím je nikdo menší, než gigant z nejpovolanějších: Jára da Cimrman a ten svůj vztah k alkoholu přetavil do motta: Chlast – slast! A když Jára – tak my taktéž!
Tož dobrou a na zdraví….
Eman