Kapitalismus podle Andělky.
„Chlapi musí makat, aby jejich ženy mohli utrácet!“, tak by se ve zkratce dala charakterizovat ekonomická doktrína, podle které Andělka žije. Tohle je Marxismus naruby. Tady je úplně jedno, komu patří výrobní prostředky, kdo tvoří zisk, kdo koho vydírá. Zde je totiž vše jasné, a velmi jasně rozdělené, existují jen dvě třídy – žena a její otrok! Smysl evoluce a její vrchol v tom nejvykrystalizovanějším stavu. Andělka a její družky to vzaly do ruky, a otočily kolo dějin. Dnes by Aurora střílela nadarmo – chlapi by neměli čas na nějakou revoluci! Museli by totiž makat jako mourovatí, a jejich ženušky by zatím drancovaly nejbližší supermarket…( nevím sice proč se v tomto kontextu používá slovíčko“mourovatí“? naši „mourovatí“ totiž dělají leccos, jen nemakají ).
Takže Andělka vytvořila nový společenský řád. Samozřejmě, nejede v tom sama, tohle řešení vymysleli společně s kámoškami. A ono to fakt bezvadně funguje! Naše ekonomická elita se ohání Hayekem, Samuelsonem nebo Friedmannem, ale dokonalý sociálně - ekonomický řád musely objevit holky z Čech. Holky z Čech ví, jak zatočí s krizi! Zbytečných a inflací znehodnocených peněz se co nejdříve zbaví nákupem zboží, které hnusní kapitalisti nebudou stačit vyrábět! Takhle to ty naše“lepší“polovičky mazaně vymyslely! To se mi moc líbí, jak zametou s tím kapitalismem. A bude po krizi!!He, he, he…To musí být bedny, ty naše holky, to by opravdu, jen tak někdo nevymyslel.
Je pravdou, že drobný problém, spočívající ve skutečnosti: že, chceme li tímto způsobem kapitalismus porazit, tak kde na to vezmeme peníze, můj Anděl neřeší! Ona totiž vlastní automat na peníze – svého manžílka. Je to optimální výrobní prostředek. Skoro nic nestojí, sežere co se mu předloží, remcá, ale nikdo ho stejně neposlouchá, a pokud se začne stavět na zadní tak se mu odepře sex a je tam, kam patří – u svého stroje a vydělává a vydělává…
Zase mi Anděl přišel kouknout přes rameno, zda tam nesázím nějaké „kraviny“. Jen si odložila hromadu balíčků, krabic a tašek, jen si odskočila domu lehce dáchnout, a načerpat trošku sil, před večerním nákupním okruhem, a už se musí zase se mnou rozčilovat! Prý:“ co to píšu zase za nesmysly, ekonomice prý stejně nerozumím a už vůbec nevím, co ženská potřebuje!!“ Tak a mám to! Navíc jsem to ještě schytal, „že, ona kdyby se nestarala, tak žiji jak šupák a špinavec!“ To má asi pravdu, ale zase si nejsem jistý, jestli by mi ten stav nevyhovoval?!To její věčné opečovávání, tak to je taky o zdraví. Alespoň o to duševní.Teď ji popadlo“košilové období“- to je taková hysterie, kdy si jednou za čas všimne, že prý mi něco chybí, nebo se mi něčeho nedostává, a tak mě pak tím neustále zásobuje a zásobuje. No a včil ji popadlo, tohle košilové.Takže teď kdykoliv dorazím domů, tak na mě čeká nová košile. Prý, že žádné pořádné nemám a kdybych viděl za jakou cenu to dokázala sehnat, tak bych si je koupil taky. No nevím. Poslední košili jsem si koupil v devadesátém osmém a ještě u Vietnamce. Dost mi s tím dělá starosti. Skříň je už košil plná k prasknutí a konto vydrancované, jako bych ho dal v plen místní romské komunitě!!
Dělám si starosti, zda už nejsme v mínusu moc. Moje Andělka ani trošku. Vůbec ji nedochází, co takové mínus je. Ona prý jen ví, že si vzala nulu a s tím se naučila počítat, ale mínus, tak to nezná. Vzpomíná si, že jsem mínus, někdy v nočních hodinách, kdy to na Anděla přijde, ale já nemůžu – protože si to zkuste po šestnáctihodinové směně, když se navíc dozvíte, že se po vás ptal exekutor…
Moje andělská bytost jede podle hesla:
„Nakupuji věci, které nepotřebuji, za peníze, které nemám!“.
Jen toto heslo zpřesnila, na:
„Nakupuji, protože stále něco potřebuji, a peníze nepotřebuji, ty má mít můj muž….“
Materialismus. Konzum v neředěném stavu! Moje Andělka, když ji konzum vyčítám, tak nechápe. Ona si totiž spojuje konzum, s krámem na kolečkách, který putoval po vlastech českých, ještě v dobách reálného komunismu. Tehdy byla Andělka Jiskrou. Jiskrou z niž jednou vzejde plamen a zatočí s tím prohnilým kapitalismem. No a teď s ním zrovna točí! Kapitalisti se nestačí divit. No a já jakbysmet. Andělka vmetá do těch tučných tlam , společně s davem kamarádek, těm hnusným kapitalistům, ty odporné a inflací stejně znehodnocené peníze, a za ně pak odnáší domů hromady zboží. Stále víc s děvčaty doufají, že jednou budou mít všechno to zboží nahromaděné doma,a těm odporným bankéřům a továrníkům zbudou, jen jejich velmi odporné a zbytečné peníze!! Plán je to velkolepý, jen fakt nevím, zda to děvčata nepřehnala? Peníze stále doma žádné nemáme. Už je všechny nanosila těm křečkům z Wall Stretu, a oni stále stačí doplňovat regály….
Tuhle jsme už velmi vyčerpán špitnul:
„Anděli, pokud chceme mít peníze, musíme i pracovat“
Nevzrušena mým naléhavým tónem si nanášela válečné barvy, na svůj rozkošný ksichtík a odbyla mě lakonickou otázkou:
„Kdo MY?!“
Sesul jsme se. Scvrknul jsme se. Šel jsem se dobrovolně obléct do montérek a zařadit se do výrobního procesu. Ona nic nechápe.Vůbec nic! V jejím šišloidním světě, upištěných kámošek a neustávajících“akcí“, „slev“, „jedinečných a nikdy již se neopakujících výprodejů“, nezbylo místo pro realitu. Ten svět, rozdělený demarkační linii na“in“a“out“ mi nic neříká. Dobře mi tak!
Sunu svůj dvoukolák sídlištěm, sbíraje šrot a kožky. Třeba to něco hodí, myslím si. Sice to nebude stačit na zítřejší odpoledne v marketu, ale přispěji alespoň několika drobnými do rodinného a stále se tenčícího rozpočtu. Andělka se vilně usmívá při pohledu do svátečně nasvícených výloh a mě můžou omývat. Ten proces, je nekonečný a devastující. Kapitalisti se chápavě usmívají, nad snažením podobných Andělek – a my, tvorové na nižším vývojovém stupni, je evidentně nezajímáme.
Takže se pro dnešek loučím. Jdu se nechat zapřáhnout. Kdyby se alespoň někde našel nějaký můj strýček, petrolejový princ z Dubaje, a trošku mi pomohl s dírou v rodinném rozpočtu. To by mi ulevilo. Ale protože o žádném nevím, tak mi nezbývá než táhnout a táhnout…
Tož dobrou!
EM