Lamento!
Lamento!
Nemám rád lidi. To je o mě ostatně dostatečně známo. Lidi dělím pouze na špatné anebo ještě horší! Fakt! Je to tak! Lidi jsou jenom špatní. Jiní být ani nemůžou! Mají to v genech. Lidi jsou buď zlí anebo jsou to svině – jiná kategorie neexistuje! Pokud cítíte z mých prvních vět, že budu lamentovat, tak vězte - že budu! A fest!
Lidi! Lezete mi na nervy! A nejste sami – i já si lezu na nervy! Hrozně! Ale, se sebou musím vydržet! S vámi ne! S vámi – ať se klidně otravuje vaše máma! Anebo, jak tomu familiérně říkáte - „vaše stará“! A proto budu spílat! Všem! Nebojte – sebe nevynechám! I já jsem nůše lidských neřestí a zvráceností! Tak proč bych se vynechal?! Spílat nemohu jedinému tvoru - a tím je Andělka! Protože, kdybych spílal ji, tak by mi neuvařila jahodové knedlíky! A ty já rád! Moc! Skoro tak - jako sebe! Mám rád jahodové knedlíky! Kdyby z vás, některá, jahodové knedlíky uměla ( ujíždím i na borůvkových ), tak ji ze svého lamenta vyjmu!! Opravdu! Ale ostatní?! Všichni! Všichni to schytají! Bez rozdílu! Ras i přesvědčení! Na postavení nehledím! Mi už taky nestojí – tak co!!
Takže – všichni jsou špatní! A jestli si myslíte, že přeháním, tak se rozhledněte okolo sebe! A? A koho vidíte? Lháře! Podvodníka! Parazita! Hlupáka nebo blba. Nikdo není dokonalý – ale co je moc - to je přátelé moji - příliš!Vzpomenete si možná na skvělý bonmot mistra Wericha: že, nejhorší je srážka s blbcem? Jak jsme se rádi onomu vtípku zasmáli – a vždy jsme si mysleli, že onen blb - je ten druhý! Ne my! On!! Nás přeci pan Werich nemyslel! Že ne?! A tak je to se vším. My a jen my jsme studánka dobrých mravů. Kultivovaní, jemní, citliví, milosrdní, čestní, hodní, moudří atd. atd – takoví jsme. Ve svých očích. Ve vlastním zrcadle! Pokrytci v pokřiveném zrcadle s pokřivenou hubou! A charakterem – to je jasné! A ne, že ne!
Celé národy. Celé rasy. Zmršené a tupé! Kapitalismus – fašismus – komunismus! Do hajzlu s nimi! Lidi! Lidi jsou špatní a ne zřízení! To lidi si vymysleli ony - ismy! Nemluvě o tom, že na začátku všeho, si vynalezli Boha! Totem! Symbol! Aby se měli komu klanět!A pročpak si ho vymysleli? Inu – mysleli si, že jim pomůže od strachu! Vymysleli si Boha, aby si omluvili vlastní špatnosti a hříchy! Pak ho vnutili i ostatním! A začali Bohem lidi strašit! Ovládat! Jejich strach a tím pádem i jejich životy! Katolická verbež - nechť je toho živým důkazem!
Ovšem, dnes už jsou dále. Ty největší svině jsou uvnitř systému. To oni ovládají masu. Manipulují a zotročují. Bohužel – masa se nechá. Manipulovat a ovládat! Je to množina zbabělých jedinců, kteří mají dostatečně vymytý mozek, aby vytvořili tupou masu! Dnes, jako před tisícem let! Faraon na vrcholu, kněz a úředník jako pojistka moci – a vykonavatel: dráb, biřic, obušek! Nu, a na nižších a nižších příčkách pak dělný lid. Právě tak nasycený a zabavený, aby se bál, že o své „privilegium“ přijde. Netuší, hloupý, že jeho pozice je dostatečně křehká a nejistá, a že to je vlastně záměr! Že mu nezbývá, než sloužit a bát se?! O skývu a pelech. Čím více je kněžích a náměstků – tím více je potřeba otroků. A to jsme my!
Hloupí a ochočení. To jsme! Budíme se ve svých propocených duchnách a strachem řveme ze spaní! Bojíme se o mizernou a mizerně placenou práci. A bojíme se, že přijdeme o střechu nad hlavou, a že nás žena opustí, a odejde s jiným – zatím úspěšnějším jedincem, který se ovšem taky bude budit strachem - a tak a dokola! Dokonalý systém! V dnešních časech doveden do absurdna! Už ne o jídlo! Už ne o střechu nad hlavou! Dnes se bojíme - že přijdeme o zábavu! O kratochvíli! O sen! Představa, že se v létě nedostaneme na přeplněnou pláž Jadranu! - a nesmočíme tak naší celulitidu v moři, z nás vyrobí všehoschopné predátory, schopné udat, oloupit, pokořit se, prosit – změnit se v uzlíček nervů a zoufalství! Jen abychom nám sen ponechali! Ubožáci! Zbabělci! Jak jsme nesvobodni, při potřebě naplňováni břicha, a jiných vesměs povrchních a nedůležitých potřeb! Jak snadné je, si nás ochočit - ovládnout! Za mísu otrub „oni“ získají naši duši!!! Za týden na Balatonu se mnohé prodají...
Nejsme jen špatní a defektní, hlavně jsme až trapně povrchní. Ženeme se a sháníme. Závist co hnací síla! Uspokojujeme své potřeby, potřeby svého chtíče, a nevíme, proč tak činíme! Nemaje vzorů, žijeme tak, jak to do nás tlačí reklamní agentury! Bůh není! A tak si ho nahrazujeme! Ostatně – ti kteří nám kážou vodu a chlemtají to nejkvalitnější z našich sklepů, vzorem být nemohou! Sami jsou v pasti! Chamtiví proroci bosého kazatele! Absurdní divadlo! Tlustí a vypasení. Farizejové topící se v přepychu a bohatství, kteří nám kážou o milosrdenství a pokoře – věru – pokleslá zábava....
Otrlí jsme. Neschopní soucitu! Jak rádi se prezentujeme při sbírce na šestinohé štěňátko, které nám naservíroval bulvár, a zároveň jsme neschopni navštívit vlastní mámu, nebo opuštěnou tetu, které už nemá kdo, ani nákup vynést do schodů! Vyjdeme s kostela nebo chrámu konzumu a zrak svůj odvrátíme od žebráka, nebo opuštěné holky s pasťáku! Ve zkouškách mravů prohráváme na celé čáře! A víme to! Svědomí nám nic neodpustí! Svědomí nám nezabrání ve spáchání zlého činu, ale nedovolí nám - těšit se jim! Neříkám, že vy něco špatného pácháte! Ale i fakt, že špatné a zločinné tolerujeme, je zlé! Odporné! Pokrytecky se schovávat za tvrzení, že to „oni“ a ne „my“, je ubohé! Mlčením přecházet a tolerovat nepravosti a svinstva, páchané na bezbranných a ubohých – co si tak máme o sobě myslet? Mám o vás myslet?!
Nevím, zda jsme opravdu, až tak zbabělí? Lhostejní? Líní?! Jistě - od vrchnosti směrem dolů – na všech stupních, sedí halda neschopných ergo všehoschopných kreatur a ti nás buzerují a ponižují! A my? Nic!! Neschopní nám vládnou a klidně a beztrestně, si z nás udělali otroky a děvky! A my? Nic! Z kazatelny hřímá fráter a tepe špatnosti naší doby! Sám zvrácený a zvrhlý - až běda! A my? Nic! Celou tu chásku ještě živíme a to velmi dobře! A aby toho nebylo málo - zespodu nás okusuje hlučná a hladová minorita! Ta si říct umí! A tak i tu - živíme, šatíme, platíme!! Co s tím uděláme? A jak se těmto nespravedlnostem bráníme? Co myslíte?? Nebráníme! Prznit a ponižovat se necháme!! A jen žbrbláme! Všichni si z nás udělali: „oslíčku otřes se“! Jen my? Nic! Stále nic!
Proto jsme špatní! Že jsme otupělí a ochočení. Možná že zabučíme, když dostaneme bičem, možná i ohlávkou pohodíme – ale to je tak všechno! Ubožáci! Domestikovaní! Roboti! Ten strach, o tu trošku oukropu, nás paralyzoval! Nezasloužíme si lepší osud! Navíc – my duševní mrzáci, ještě opovrhujeme slabšími, kterým jsme schopni se leda posmívat! A kameny ( vajíčka ) po nich metat! A ještě se tomu smát! Hrubá hloupá banda! Jeden větší …. než druhý! Jak „spravedliví“ a „stateční“ jsme, když jde o to, nandat to chudákovi - většímu než jsme my!!! Ale postavit se a vrátit kalouskovi facku??? Nikdo! Ani jeden se nenajde... Hm.
Na závěr:
Viděli jsem onehdy nádhernou inscenaci. Tichý Tarzan se jmenovala a vyprávěla o osudu kyjovské rodáka – Miroslava Tichého. Možná, že i vy jste zaregistrovali. Šlo o místního podivína, opilce a obecního blázna – který se celý život flákal po ulicích a parcích Kyjova a fotil fotoaparátem sestrojeným z bedýnky od bot s optikou z pivní flašky a časovačem z gumy od trenýrek. Celý život fotit a všichni si mysleli, že jde o mazanice a hlouposti. Tichého střídavě posílali do blázince a střídavě ho trpěli, nevěda, co si s ním počít. Pak do Kyjova vstoupil trh a kapitalismus, a několik Tichého fotografií, si odvezl „znalec“ do Švýcar! Dnes jeho „díla“ zdobí nejvehlasnější galerie v Paříži, Londýně, Madridu a tak. Jedna se na trhu platí částkou okolo sto dvaceti tisíc! ( P.S. Zrovna dnes se v Praze prodalo při aukci 130 jeho fotografii za skoro tři milióny korun... ). Když to „mistrovi“ sdělili – smál se! Nikdy si nemyslel, že umění dělá, a že má nějakou hodnotu! A nestál o to!
Fantastická inscenace o lidech a myších – tak by se dal vyprávět příběh pana Tichého. Seděli jsme v sále při sledování jeho autobiografie a střídavě se váleli smíchy a střídavě slzeli!!! Nádherná scéna, když Mistr kyjovanům rozdává fotky, za které se dostanou „na dovolenou k moři“, a baví se, když se o díla „jeho“ kyjované perou – ta se do mě zařízla! Opět jsem byl ve svém rodném městě, mezi nenažranými burany a hlupci z povolání! Opět jsem se s nimi setkal! Nenažranec, hrubec, hňup, udavač a jeho „stará“ - všude a všichni stejní. Tak jako ve filmu Kurva hoši... když obecní Pepa zdědí majlant, a vesničany si „ochočí“ - lezou dršťkou v prachu, aby Pepa usypal. A když nemá??? Hm. Vesničané ví, jak mu to dát najevo! A nežijí ti hlupáci a lakomci pouze na vsi! Jsou všude! Jste všude!! Je nás více, než si myslíme!!!! A než bychom byli ochotni přiznat....
Tož dobrou
EMan
A lementuji i na pavlači:
