Maminka - pozdně dušičková...
Máma.
/ dušičková /
Povídali jsme si minule, u kafe, s mým současným, nejvíc nejlepším kamarádem - s Pavlem S. Rádi chodíme na kafe. Rádi si povídáme. Jsme takové dvě chlapské drbny. Většina našich rozhovorů, se točí okolo běžných věcí a problémů. No, běžných? Spíše mega problémy řešíme! U kávy!! Na ty jsme experti!! Takhle vyřešit současnou krizi, to nám nečiní problém! Než kafe dopijeme, je po ní ( po oné krizi! ), no a třeba i po krizi středního věku! Řešíme – vyřešíme a ještě zbude chvilka, na hořekování nad životem, jako takovým. Třeba nad životem, s našimi“báječnými“ženami! S Ivankou a s Andělkou. Ale ty na řadu ještě přijdou - propláchnu je někdy příště! Zkrátka, žijeme si život kavárenských povalečů, a je nám fajn!!
I onehdy jsme si skočili: „na jedno“! Kafe! A vedli řeč. Až do chvíle, než Pavlovi S., zazvonil v kapse telefon. Normálně si telefonů, při naších „besedách“ nevšímáme. Do sluchátka něco rychle zalžeme, jako: „že mám schůzku se zákazníkem a že je to hustý a složitý“, a hovor vypneme a meleme dál! U kafe – jasná pohoda! Tentokrát ovšem Pavel, se na displej podíval, omluvně se na mě pousmál, špitnul: “Volá maminka!“ A s maminkou pak cosi chvilku řešil. Poté co zavěsil, se opět omluvně pousmál, a řekl mi, co se mu stalo večer - před naší schůzkou:
Byli taktéž na kafi, ale s kamarádem a manželkami. Takže Pavel ( Pavel S. ) byl se svoji rozkošnou a někdy až na zabití rozkošnou Ivankou, a pak tam seděl onen párek známých. Seděli v kavárně a Ivance zazvonil telefon. Volala maminka: Její maminka. Ivančina. Ivanka se zaškaredila, omluvně pronesla: „Volá máma!“ – a poněkud rychle hovor s maminkou vyřídila a zavěsila. Poté se pokusila omluvit, že přerušila niť hovoru, a že, a tak… Načež ji kamarádka a známá v jedné osobě, odvětila: „Neomlouvej se, co já bych dala za to, kdyby mi maminka, ještě někdy zavolala!!!“
Zvlhnuly mi oči, když mi to pan Sleška alias Pavel S. vyprávěl. A ještě dodal, co ani nemusel: že od toho večera ví, že mamince zvedne telefon kdykoliv - a tátovi též! Jak já s ním souhlasil!! A souhlasím. Jak já mu rozuměl! Jak já ho chápal!! A taky jsem mu to hned řekl – mi už máma totiž taky nikdy nezavolá. A třeba taky nikdy nevyhubuje. Apropos : taktéž nikdy už nepoučí – to jí šlo nejlépe: Poučovat. Neboť jsem po ní a vím, že my z rodu Marečkova – víme vše! A všem můžeme radit a poučovat! To se u nás dědí! Jinak nic moc jiného. Mojí předci byli“holé prdele“ - a ani já tudíž, nejsem nijak bohat. Ale tohle mě moc netrápí…
Trápí mě – že už máma nikdy nezavolá! Máma. Maminka. Divný osud. Těžký život. Zlatý člověk. Inu – máma!! Žádná ženská taková nebude! Nevěříte? Myslíte, že přeháním? Tak si udělejme test: uměla ta vaše máma upéct takové buchty jako moje máma? No vidíte, že neuměla! A co zpívat? Zpívala vám vaše máma? Moje moc a moc krásně! A co zuřit? Uměla? Ta moje zuřila!!! Když jsme hráli, třeba Člověče nezlob se, a já ji vyhodil před ovčincem, tak po mě házela hrací deskou… Máma! Joj! To byly časy!
Těžký život měla. Moje máma. Zlaté srdce. „Pejsková máma“, ji říkali. Každého psího trotla vzala. Nemocné i staré psiska. Sousedé ji házeli přes plot koťata nebo štěňata a já zuřil!!! A máma? Neměla nic a ještě se o to rozdělila… Všechny ty zvířecí trosky pobrala a uživila. Zlatý člověk. A hluchá byla! Jako poleno. Ne, ne - nemohla by mi zavolat. Neslyšela by mě. A tak by cosi řvala do telefonu, a já bych jí něco odpovídal. No a vznikal by takový ten pohádkový dialog: „Osobo, šly tudy děti? – „Len, panáčku, kdy, že se suší len??!! Neslyšela – a proto je měla ráda – všechny ty: „němé tváře“! Ty prý neublíží, nepomluví, nepošklebují se. Byla na 90 % hluchá… Ale, stejně bych chtěl, aby mi zavolala – to mi věřte. Smutný osud. Těžký život. Boží člověk – a to dodávám, jako ateista! Dnes k neuvěření.
Posuďte sami: ohluchla, když byla malá. Krize zuřila. Táta, ( mámy táta – můj děda - jeden den v týdnu chodil do práce…!! Havíř. Havíř v krizi! ). Dali mámu do kláštera. Prý to pro hluchou bude lepší. Navíc, neměli na doktora! Prý to tak bude lepší. Nebylo. Smutné dětství - pod křížem s ukřižovaným. Museli vstávat brzo. Děti. Mýt dlouhé klášterní chodby. Holky praly prádlo v rukách bohatým. Kluci poklízeli dobytek, – a všichni pak prasata…. Když se vrátila domů, začala válka. Měla milého. Měli se brát. Na Štědrý den zahynul! V jedenáct se zastavili pendlovky, a máma mámy ( moje bába ), povídá: „ Lído!“ ( tak se jmenovala moje máma – Ludmila ).“Stalo se neštěstí! Utíkej na šachtu!“ Čtrnáct. Čtrnáct jich tam zůstalo. Na Štědrý den 1941! Mámě hrozil transport! Do Říše na práci – ročník 21! Aby nejela, vzala si narychlo chlapa. O třicet tří let staršího. Koňského handlíře z Hamer! Tam co je Maryčka Magdonová! I máma byla Maryčka! Dřina, bití, hlad a – porody! Čtyři děti – opilec a hrubec. Vydržela deset let. Pak utekla! Se čtyřmi dětmi! Vychrtla fena s vyděšenými štěňaty! A pak jsem přišel ještě já! Potrat! Šla se mnou na potrat! Už na to neměla! Doktor, její lékař jí ten potrat rozmluvil. Hm. Tak jsem tady – onen potrat! Dožili jsme spolu. Já tu ještě jsem – mamka už šla… Chybí. Včil více než za života. Zvláštní.
Ale měl jsem jí rád. Furt mi „umírala“. Co já pamatuji -pořád ji něco bolelo, a tak umírala! Každému to říkala, že: “je to vážné“. Třikrát! Třikrát porazila rakovinu!! Mladá maminka v Paskově, maminka dvou malých dětí, po ozařování, mojí mamce dodýchala na rukách, a moje máma raka zahnala. V sedmdesáti!! Umřela, když jí bylo osmdesát devět…. Odešla. Už nezavolá…buď vůle tvá – měla na stuze pohřebního věnce. Buď, vůle Tvá…
A proto: Mluvte s nimi - dokud tady jsou. S maminkami a tatínky. Je v nich moudrost věků… někdy… v některých. Já vím, že je to s nimi“těžké“… Že nás vychovávají i když nám už je padesát! Ale budou chybět. Věřte mi! Moc chybět! Mi už chybí….
Odcházejí. I my půjdeme. Život – to je jen ochutnávka. Máma už šla a mnoho šlo. Můj nejlepší kamarád Tomáš. Už taky šel. Co mi nedal „neexistující“táta, to mi dal Tom. A šel! A tak já dnes v tom dušičkovém opojení jen špitnu epitaf - jenž jsem si zapamatoval, s jakéhosi dětského hrobu. Nuže:
„TY spíš, my žijeme! Ty čekáš, my přijdeme…“
Dobrou
Eman
Více na: www.emanmarecek.estranky.cz