Mazlíček.
Matka 21.století.
Králiček se pásl na kovralu. Králiček s ušima delšíma, než jeho tělo se pásl na kovralu.
Kovral byl tepich natažený v bytě mladých manželů, žijících na počátku třetího tisíciletí, kdesi na předměstí. Nebyl už to ten starý nemoderní kovral z let takzvané diktatury proletariátu. Byl to kovral“ Nové epochy“ z revolučních vláken, kosmického věku.
Králíčkovi evidentně chutnal. Možná nechutnal, ale pásl se jim. Králíček byl přešlechtěný hybrid. Živočich vyrobený dle požadavků, moderní sterilní doby. Králíček travičku nikdy nepoznal. Králiček byl magor a tak se mohl živit umělým vláknem. Běžně ho krmili granulemi. Granulemi z rybí moučky. Tyto granule žerou králíčci vyrobení ze zkumavky.
Vyrobeni na přání a dle představ moderních lidí Prý jim granule z rybí moučky chutnají-dobře jím tak!
Ke králíčkovi se přibatolilo batole. Dítě manželů žijících v domě na předměstí v hybridním satelitním městečku. Dítě se nepáslo a ani nekonzumovalo kovral. Chtělo si pohladit umělou srst králíka ze zkumavky, přitom ztratilo rovnováhu a na králíka nemotorně upadlo. Dítě se nepáslo s králíkem-mělo vyváženou stravu, makrobioticky hodnotnou, sterilní a přísně vybranou s ohledem na jeho zdravý vývoj dítěte třetího tisíciletí. Strava i vývoj byly přísně a přesně kontrolovány jeho matkou. Matkou třetího tisíciletí. Přírodní stravu ani trávu dítě nepoznalo. Tedy trávu u domku v satelitním sídlišti taky měli. Ale i ona byla hybrid.
Vyšlechtěná, přírodou nezatížená tráva třetího tisíciletí. Tráva byla přísně udržovaná, střižená a šlechtěná. Byla to tráva z katalogu na štěstí. O tu trávu se staral manžel matky dítěte.
Na první pohled se zdálo, že je na dálkové ovládáni. Nebyl. Je to muž třetího tisíciletí.
Vrchol evolučního vývoje! Cílevědomý, dynamický, přesný, naprogramovaný-muž, manžel, otec třetího tisíciletí! Hňup bez duše, zakomplexovaný tajtrlík hrající si na pána tvorstva.
Otec dítěte, které nevzniklo spojením dvou těl. Nevzniklo přírodní, živočišnou, vášnivou souloží. Bylo to dítě ze zkumavky. Dítě na přáni. Výběr bez defektů a záludnosti. Kripl stvořený chemickou reakcí, vložený do nositelky a odnošený ve strojovém rytmu s přísně střeženým vývojem a výchovou dle manuálu. Tohle nebyl přirozený výběr. Do tohoto bezpohlavního vzniku neměla příroda co kecat! Do vajíčka byly uměle vnuceny buňky, posléze matkou a otcem(?) vyselektovány a to tak, že tvůrce, ten felčar-biochemik vyškrábl dva nevhodné zárodky a nechal jeden výběrový. Tento vzorek nyní lezl po koberci a slintal na kožíšek králíka..
Matka v oblečením volném, sportovně turistickém a hlavně značkovém, hlídala čas dítěte.
Na zřeteli měla jeho kvalitní, dynamický vývoj s vyšším přídavkem intelektu a s ohledem na jeho harmonický tělesný vývoj. Měla na to nastudováno mnoho příruček o zdravém vývoji. Měla na to technické zázemí v podobě manuálů, DVD nosičů, odborných kurzů všech škol a trendů-byl to dobrý job, na počátku třetího tisíciletí. Tenhle“Zdravý vývoj“. Dítě netrpělo nudou. Nemělo na ní čas. Hodina gymnastiky se střídala s hodinou batolecí francouzštiny, s časem na tvůrčí činnost-malování, sochání. Tato činnost přešla na přesně vymezený čas procházky, tak aby se stihl joging, taiči, meditace, stretchink a tak dále a neúnavně dále.
Vteřiny a hodiny, dny a týdny vývoje zdravého a dokonalého jedince. Fašismus v nejčistším stavu. Průzračný prušácký dril! A ten malý zázrak se musel prodírat dál, evoluce byla na nic. Matka ví ! Matka vytvoří jedince třetího tisíciletí.
Nebyla sama. Přibývalo jich. Množili se-matky dle manuálů. Pochodovaly v šiku.
Držíce se striktně bok po boku, značkový kočárek vedle kočárku z kosmických slitin.
Sesedávaly se v kavárnách a povalovaly v předzahrádkách cukráren. Oči přikryté brýlemi s dostatečným UV filtrem. Vedly jen hovory o NICH! O svých potomcích. O nejdokonalejších tvorech na této planetě o JEJICH dětech. Každou vteřinu, každé hnutí, každý projev života komentovaly a prožívaly. Při těchto hovorech dosahovaly orgasmu, který ze svými partnery nikdy nedosáhli. Pokud se vyskytovali jejich mužské polovičky někde poblíž, seděli většinou tito ťulpasové zticha a povoleno měli mluvit, jen o jejich potomkovi. Pokud se tito nešťastníci shlukli ve větším množství, probírali sami své potomstvo, nebo se maximálně bavili o svých dynamicky se vyvíjejících bankovních kontech o technických vymoženostech výrobků dvacátého prvního století či o výkonnosti svých motoristických miláčků. To co pro jejich ženy znamenaly děti
to pro tyhle intelektuálské primitivy znamenalo jejich auto!
Posadil jsem se v kavárně na rohu, bych si vychutnal svoji dopolední kávu….
Larva v náručí moderní matky se pohnula a vypleštila na mě své vodnaté oči, slina stékala na Red joichcové kalhoty jeho matky. Matka z kamenným výrazem pozorovala pohyb té bezvýznamné masy, pohybující se po bulváru městečka. Nebyli jsme nic.!
Ona a LARVA-madona s dítětem! S malým Bohem! Dítě vydalo skřek a matka zahýkala rozkoší! Viděli jste? Slyšeli jste? Projev malého genia! Nereagoval jsem dost vřele- vlastně mě kvikot dítěte a orgastické skřeky jeho matky dost vyrušovaly. Pokoušel jsem se začíst do hodnotného traktátu, výjimečného spisovatele se značným společenským dosahem a ta hříčka přírody mě stále vyrušovala. Otráveně jsem vzhlédl přes okraj knihy-setkal jsem se s tvrdým pohledem mladé dámy. Matky! Sežehl mě plamen vystřelený zdrcujícím a vše na popel přeměňujícím zrakem. Na jejího genia se musíte buď usmívat, nebo zmizet!
Přicházely další“matky“. Shluk kočárků s kosmických slitin. Brýle s dostatečným UV filtrem proti zákeřnému slunci. Kapsové kalhoty, vlněné haleny( prý vyrobené v chudých státech na jihu, při jejichž koupi pomůžete těm chudˇasům k misce jídla, hm)
lahvičky s nápoji pro zdravý vývoj a výkonnost. Tupé pohledy malých geniů, hýkání, míhání tlapek a směs žvatlání. Na Gold street malého bezvýznamného okresního městysu se schází jeho budoucí elita, dovlečena do těchto míst jejich oduševnělými stvořitelkami. Na plivanci znečištěné podlaze venkovní kavárny se o první kroky pokouší tu budoucí nositel Nobelovy ceny, zde půlroční narkobaron, onde majitel sítě nevěstinců, který za nějakých dvacet let ve svém podniku, klidně zaměstná i svou matku a svou malou, ještě nenaklonovanou sestřičku. Matky už nasadili jehlu a spustili svůj rituální“zpěv“, zde neuvěřitelnou kakofonií příhod a příběhů ze života jejich jedinečných ratolestí. Jsem ztracen. Klid je v nenávratnu. Nezbývá než zaklapnout bichli, zvrátit se do stoličky a pozorovat slet čarodějnic a jejich malých ďáblů.
Málem jsem se pobryndal, když jedna z dam nechala vyklouznout svůj macatý prs a poté co se k ní doklopýtal její malý Bertík, nechal Berťovi sát z bradavky a přitom poučovat své akcí nadšené spolustolovníce, že savec chodí takto hodovat až třikrát do hodiny! Dal bych si taky….ale ona už nedá ani jejich živiteli a tak co teprve otrapům z nepřátelského okolí?! Dámy se dostávaly do varu-historky o tom, že Kačenka má ráda jen Johnson menu a Jessica( jak české, že? )papá jen mrkvičku s ananáskem střídaly historky z hodin dětského baletu, dětské bráhmanské meditace( to by se Brahma divil…), byly prokládány doporučeními jen originálních superplen( balení za tři sta-no nedej to?! )se střídaly s výkřiky úžasu, nad jakýmkoliv sebeidiotičtějším projevem jejich potomků.
Vsrkl jsem do sebe zbytek té břečky a odrazil se do dalšího pochodu za denní skývou.
Vykračoval jsem si ulicí-zde babička v neforemném kabátě vlekla svoji levnou tašku na kolečkách. Tady se plížil bezdomovec se svojí igelitkou. Čas jednadvacátého století.
Čas dětí, které se staly BOHY aniž by o to stály. No snad jim to dětství někdo vrátí…ale kdy??!!